Socha, která není dekorace
Když ji člověk uvidí poprvé, napadne ho, že tohle je přesně ten typ sekretářky, který by v běžném korporátu dlouho nevydržel. Ne proto, že by nebyla schopná. Spíš proto, že by se příliš ptala. A odpovědi by se jí nejspíš nelíbily. David Černý totiž netvoří dekorace. Tvoří otázky. A tahle otázka stojí přímo před dveřmi.
Pracovní prostředí není jen o nábytku
Společnost Ahrend se dlouhodobě věnuje tomu, jak má vypadat pracovní prostředí. Jak má podporovat soustředění, zdraví, spolupráci i celkovou pohodu. Jak má být funkční, promyšlené a udržitelné. Pak ale přijde umění — a připomene, že práce není jen o ergonomii, akustice a dobře navrženém prostoru. Je v ní také kus emocí, napětí, zvědavosti a někdy i provokace.
Když se design potká s neklidem
Je vlastně zajímavé, jak dobře si rozumí design kanceláří s uměním, které vás trochu znervózní. Možná proto, že obojí má společný cíl: nenechat vás být úplně lhostejnými. Dobře navržené pracovní prostředí vás nenápadně vede k tomu, abyste se lépe soustředili, spolupracovali a cítili se dobře. Dobré umění dělá něco podobného — jen vám to řekne o něco přímočařeji.
Sekretářka jako první dojem
Sekretářka od Davida Černého tak není jen socha. Je to první dojem. Zastavení. Moment, kdy si uvědomíte, že nejdete jen kolem další budovy s kancelářským vybavením. Kdo kolem ní projde bez povšimnutí, ten si možná jde jen prohlédnout nábytek. Kdo se u ní zastaví, ten už možná tuší, že pracovní prostředí není jen o věcech, ale také o myšlenkách, atmosféře a pocitech, které prostor vyvolává.
Ahrend a umění: spojení, které funguje
Možná právě v tom je celé kouzlo propojení Ahrendu a umění. Ahrend neukazuje jen to, jak může vypadat kancelář, ale i to, jak může působit. Že pracovní prostředí nemusí být jen funkční a dobře navržené, ale také inspirativní, odvážné a schopné vyvolat emoci. A někdy k tomu stačí jediné dílo před vchodem. Připomene totiž, že prostor nezačíná u stolu, ale už ve chvíli, kdy vás přiměje se zastavit.
